Bombom

Svou cestu znám taky si jí sám vybírám,

pojď se mnou nebo zůstaň zde.

A neříkám, že povede přírodou nádhernou.

jiná šance nebude de de.

Následuj můj krok a ruku mou chyť,

co se stane uvidíš.

K nebesům jako balónek na pouti

výš poletíš.

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Svou cestu znám taky si jí sám vybírám,

pojď se mnou nebo zůstaň zde.

jiná šance nebude de de.

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Enabombom enabombom enabombom enabombombom

Času dost

Ráno si říkám času dost,

ráno si říkám času dost.

Někdo tu zpívá pro radost

a dobře se lítá, beze studu.

Ráno si říkám času dost,

ráno si říkám času dost,

v hlavě mám Ódu na radost

a dobře se lítá, beze studu.

V pokoji už mám žitný pole, hejno vran, jedny hodiny vzácný - až nebudu.

Tvoje oči znám, hezký klíče od všech bran. Dej mi ty chvíle krásný - do osudu.

Ještě nám zbývá času dost,

ještě nám zbývá času dost

- do šedých časů přejít most

kde slunce vítá - samou nudu.

V pokoji už mám žitný pole, hejno vran, jedny hodiny vzácný - až nebudu.

Tvoje oči znám, hezký klíče od všech bran. Dej mi ty chvíle krásný - do osudu.

Tvoje oči znám, hezký klíče od všech bran. Dej mi ty chvíle krásný - do osudu.

Do osudu..... do osudu ...... do osudu

 
Deux ex machina
Ještě Ti jméno můžu dát
příběh už mám, tak sžij se s ním
hned v první půlce dej mu spád
ať ví se kdo, kde, čím a s kým
Vystřídej úsměv, křik i pláč
ať s pýchou já se sblížit smím
těch laciných rekvizit
Kolik chceš můžeš si vzít
Hýbou se kameny
Sčítat se začíná, tak tohle jsem znal, tak tohle jsem já psal
Deus ex machina, tak posuň to dál
Ještě ti mládí přísahá,
že kam chceš můžeš klidně jít
spřízněná, půvabná nahá
jen tak si můžeš co chceš vzít
Drama či komedie
Kdo pláče, nezabije
Hýbou se kameny

Energie

Do dlaní dáváš sůl,

když nesněží.

Života snad ještě půl,

zatím se vznášíš na peří.

Co bude zítra, co teprv v neděli

dobře se lítá, když se to rozdělí,

když se to rozdělí

i joo i jáá i tyyy

Když se to rozdělí

i joo i jáá i tyyy

Bílý křídla k nebi nikdy nedoletí,

myslíš, že Bůh tě líbá

černá je k tobě blíž

Cítíš čím dál tím víc,

jak energie v tobě hnije

cítíš čím dál tím víc,

jak duše tvá odplouvá

čím dál tím víc

jak energie v tobě hnije

cítíš čím dál tím víc

Hraješ hru předem prohranou

ledovou kru nezlomíš jednou ranou

bílý křídla rozplynou se tak jako dým

on se pouze dívá

Cítíš čím dál tím víc,

jak energie v tobě hnije

cítíš čím dál tím víc,

jak duše tvá odplouvá

vítíš čím dál tím víc,

jak energie v tobě hnije

cítíš čím dál tím víc

čím dál tím víc,

jak energie v tobě hnije

cítíš čím dál tím víc,

jak duše tvá odplouvá

cítíš čím dál tím víc,

jak energie v tobě hnije,

cítíš čím dál tím víc…nic

(Chodí spát až po svítání )

Chodí v sáčku z modré pěny, dadamúzou políbený

Z nesmyslů má žluté džíny, je to on a nikdo jiný

V popelnicích hledá nebe, nenajde ho, najde sebe

Utkaný je z modré vlny, prázdný je - a přece plný

Chodí spát až po svítání - lennonovsky geniální

smutné pudly místo očí, měsíc se s ním žlutě točí

Geniální...

Líbá flétny žlutých hlasů, dotýká se zemí vlasů

Odejde, až dojde chleba, nebo maso, víno - třeba

Chodí spát až po svítání - lennonovsky geniální

smutné pudly místo očí, měsíc se s ním žlutě točí

Chodí spát až po svítání - lennonovsky geniální

smutné pudly místo očí, měsíc se s ním žlutě točí 

Kdo by to byl řek´

V rohu na poličce, v malé světničce

leží mlýnek a co ten má vzpomínek,

v prachu peřina celého objímá

on ví, on zná, on si pamatuje doby,

když se lilo olovo do vody

a lidé doma si zpívali,

tisíckrát prý byl lepší svět,

tak se roztočil a začal vyprávět,

vyprávět, vyprávět, vyvyvyvyprávět.

Když po ránu ústa jsou prázdná,

v očích vzpomínka není žádná,

kde se stala chyba, na to nikdo rád neodpovídá.

Všechno chcete mít, nestíháte žít,

zapomínáte na to, co by stálo za to.

Není všechno zlato, co se třpytí

a pro jedno kvítí slunce nesvítí,

nikdy nesvítí, nenenenenesvítí, nenenenenesvítí.

Kdo by to byl řek´,

že kupa bankovek vyhodí mlýnek a koupí kávovar,

z kluka ze streetu, chlápek z Wall Streetu

sehnat za kačku a prodat za dolar.

 

Kurtizána

A říká se o tobě holka,

že chodíš všude včas,

když každýho znáš,

to jsi asi pěkná děvka...

a jak léta jdou,

vteřina za vteřinou,

daně vybíráš,

nikomu neubereš,

nikoho nepřidáš,

na dluh nedáváš,

za svou službu nechceš víc než nic, než nic, než nic..než nic

nejlevnější z kurtizán co znám - hej! /4x/

a tik tak a tik tak,

malá za velkou a taky naopak,

až budeš stát tam u mých vrat,

doufám, že budu spát,

to tvoje nadání strach nahání,

bez pozvání vstoupit dál,

hned u postele,

kdo tady ustele,

když ne ty, já sám...já sám, já sám... já sám...

nejlevnější z kurtizán co znám - hej /4x/

Listová

Jako list si připadám,

který lítá v povětří

a co ho někam vítr odnáší

Kam dopadnu to nevím

oči mám zavřený

jen tak si letím

a čekám na to co mě čeká

v dáli

Spadnu do bláta,

či se utopím

cesta rovná ani ze zlata

na světě není

vždy je klikatá

za každou zatáčkou překvapení

Poleť se mnou místo tu máš

nedoufej, že vítr osedláš

Poletíme spolu nahoru a dolu

vždyť to znáš

Poletíme spolu nahoru a dolu

vždyť to znáš

Možná

Možná, možná teď, možná až za sto let,

já půjdu si sám pro sebe vyprávět,

jak, jak jsem žil pro jaký cíl a proč né dýl

času dost bude pak, až budu sááááááám

2x Až dojdu na konec svý cesty,

na poslední svatbu,

v ruce mý černý nevěsty,

poznám krutou pravdu.

Někdo, už klepe na dveře,

teď ještě ne nééé,

táhne mě do země hlína po těle se kutálí

jak ze skály pak v kamení se promění

Až budu sáááááááám

2x Až dojdu na konec svý cesty,

na poslední svatbu,

v ruce mý černý nevěsty,

Sbalil jsem tě v baru na Praze 1

lehký kontak byl - jako když to sjedná

na Smíchov to bylo tágem pěknej kus

řek jsem - no tak ať to stojí aspoň - za pokus.

Naše noc byla jako polární

někdo by to nestih ani za pár dní

tempo bylo smrtící

krev se zdála, že je vařící.

Cejtil jsem se jako Robert R.,

když kamera jede jede do všech děr

nevěděli jsme, kdy to bude mít konec

posledního kola jsme neslyšeli zvonec.

Kdo to zná, ten už ví, že podruhý to nebolí.

Kdo to zná, ten už ví, že podruhý to nebolí.

Po roce na byt někdo zazvoní,

oba víme, že to ještě není legální,

zeptám se, zda-li to tvoje holka ví,

šprcíř nás před ní nechrání

O půl osmý ráno stojíme oba venku

kufry plný hadrů a taky pár hrnků

a tak skončil příběh, co začal v jednom baru,

škoda, že si na svou stíhačku neměl TAMARU.

Kdo to zná, ten už ví, že podruhý to nebolí.

Kdo to zná, ten už ví, že podruhý to nebolí.

Praha

Kde pravda vítězí

a k nebi sahá sto věží,

kde čas pomalu běží

a dvanáct apoštolů její

bedlivě střeží

Jako srdce bije ve staré dámě

pro cizí diamant v zapadlém krámě

modrá jizva zdobí jeji tvář

2x Svým kouzlem chrání svou zem

docela nahá

Nejvyšší moci dosáhne v noci

čarodějka Praha

Leží tam, kde tančí domy

mezi auty sedí pán na koni

matkou všech zároveň dcerou naší

v temných chodbách lidi Golem straší

co je to, co je to – naše Praha

co je to, co je to

Jako srdce bije ve staré dámě

pro cizí diamant v zapadlém krámě

modrá jizva zdobí jeji tvář

2x Svým kouzlem chrání svou zem

docela nahá

Nejvyšší moci dosáhne v noci

čarodějka Praha

Přání

Je to ve mně je to v nás

cítím to já, cítíš to ty

jednou za třistapět a šedesát

se spojej světy

a naše životy

jindy daleko od sebe jdou

kdo ví až kam tě tvý nohy donesou

Dnes radši odpouštět bys měl,

zato můžeš si přát, co by si chtěl

jen v ten jeden den jednu noc

zvláštní moc má svítání

je čas vánoční

Celej rok táhnu svůj kříž

hvězdičko má, leť ke mně blíž

tohle mý malý přání

jak víla se k zemi sklání

protože naše životy

jindy daleko od sebe jdou

kdo ví až kam tě tvý nohy donesou

Dnes radši odpouštět bys měl,

zato můžeš si přát, co by si chtěl

jen v ten jeden den jednu noc

zvláštní moc má svítání

je čas vánoční

Dnes radši odpouštět bys měl,

zato můžeš si přát, co by si chtěl

jen v ten jeden den jednu noc

zvláštní moc má svítání

je čas vánoční

kam tě tvý nohy donesou

můžeš si přát

kam tě tvý nohy donesou

kam tě tvý nohy donesou

můžeš si přát

kam tě tvý nohy donesou

donesou donesou

Stále čekám na ten den

S černou tmou ztichl kraj,
za oknem začal divnej vítr vát,
stalo se ze mě malý dítě, co se bojí noci,
řekla jsi mi nezradím tě, už mi trhaj boty.
Stále čekám na ten den, až mě tady najdou,
já tam nebo ty sem,
dívám se do čtyř stěn, v hlavě pohřební zvony znějí.
Není to jen divnej sen, co s ránem zmizí jak pára nad hrncem,

pro co jsem dodnes žil dál ztratilo svůj cíl.
Já přáních měl milion, teď záleží na jednom.
Dej mi svou duši
výměnou, že se celá noc zruší
svou krví jak ten starý pán
podpisy ti dám
za rok a za den vrať se sem
pak si oba vem
2x Stále čekám na ten den, až mě tady najdou,
já tam nebo ty sem,
dívám se do čtyř stěn v hlavě pohřební zvony znějí.
Není to jen divnej sen,
co s ránem zmizí jak pára nad hrncem,
pro co jsem dodnes žil dál ztratilo svůj cíl.
Já přáních měl milion, teď záleží na jednom.

Štěstí

Ani měsíční krajinou

neletěl bych za jinou

jenom za tou jedinou tou mou.

Hlas polnice volá – sláva, čest, svoboda,

však srdce nechat doma - vysoká cena.

Jen jednou jednou říct

jen jednou jednou jí říct -

víš, jsi moje štěstí, já na rozcestí.

Vím, žes moje štěstí, já na rozcestí - sám váhám jak dál.

Za čas by se děti ptaly, proč ty maminky plakaly a proč jsou dneska samy,

tys tu taky s námi.

V hlavě jen tři slova – sláva, čest, svoboda a puška žena nová, zítra dnes i včera.

Jen jednou jednou říct, jen jednou jednou jí říct -

víš, jsi moje štěstí já na rozcestí vím, žes moje štěstí já na rozcestí stál.

Víš, jsi moje štěstí, já na rozcestí vím, žes moje štěstí, já na rozcestí stál.